Sovětské bomby spadly po válce

Název: Sovětské bomby spadly po válce
Autor: Ota ŘEBOUN
Zdroj: Literární noviny
Strana: 22
Rubrika: Historie
Datum: 3.5.2012
Odkaz: http://www.literarky.cz

O smyslu anglo­amerických náletů na Prahu nebo plzeňskou Škodovku v závěru II. světové války se vedly spory celé desítky let. O sovětských náletech na území protektorátu v poslední den války a v první mírový den 9. května 1945 se naopak nikdy nediskutovalo, přitom počet obětí byl srovnatelný. Podle nejnovějších údajů je zaplatilo životem 1 300 lidí. Teprve v posledních letech se těmito operacemi sovětského letectva začal podrobně zabývat kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze Michal Plavec.

Hlavně americký nálet na Prahu 14. února 1945, ke kterému došlo vlastně omylem, protože si část útočících svazů spletla Prahu s Drážďany, vyvolal spoustu emocí a byl spolu s bombardováním Škodovky propagandisticky zneužíván desítky let. Proč se ale nikdy nepřipomínaly nálety sovětské? To se o nich nevědělo?

Nedá se říct, že by se o nich nevědělo. Povědomí o nich mezi lidmi bylo, zejména v těch místech, kde byl větší počet obětí na životech, jako byla Mladá Boleslav, Ždírec nad Doubravou nebo Krucemburk, ale spíš se o nich od samého začátku nemluvilo. Nacisté je propagandisticky využít už nestihli a Češi si v květnu 1945 buď vůbec nechtěli připustit, že by na ně mohla shazovat bomby letadla Rudé armády, anebo prostě nevěděli, jaká to byla letadla.

- To bylo tak těžké je rozeznat?

U hloubkařů ne, ti se snášeli do výšky sto metrů, ale u bombardérů, a o ně v těchto případech především šlo, mezi lidmi jistota nebyla, protože tyto letouny se pohybovaly od dvou kilometrů výš a to už je těžké rozeznat výsostné znaky. Sověti navíc používali kromě vlastní munice i ukořistěné německé pumy. Několik úlomků z nich bylo třeba v Mladé Boleslavi skutečně nalezeno, a tak nebylo těžké svést tyto útoky na Němce. V různých ročenkách se potom desítky let tvrdilo, že to byly akce německého letectva popřípadě německého dělostřelectva, třebaže sami Rusové se těmito nálety nikdy netajili. Už v šedesátých letech vyšla v tehdejším Sovětském svazu řada memoárů válečných pilotů a Hrdinů SSSR, kteří se o těchto operacích zmiňovali a někteří za ně byli i vyznamenáni. Jeden letec dokonce popsal, jak je 9. května poslali do vzduchu rovnou z bujarých oslav vítězství, a ještě poznamenal, že létat opilý není nic složitého. Přesto se nakonec málem dostal před vojenského prokurátora, protože po šťastném přistání usnul v kabině.

- Proč k sovětským náletům došlo tak pozdě – až 8. a 9. května?

Není to tak úplně pravda. Již v únoru 1945 bombardoval sovětský bombardovací svaz Moravskou Ostravu, ale pak se operace sovětských jednotek české části protektorátu víceméně vyhýbaly. Velké obavy měli Němci z 2. letecké armády, ta ale byla jako součást 1. ukrajinského frontu maršála Koněva plně zaměstnána útokem na Berlín, a tak se přes Krkonoše a Orlické hory kromě několika průzkumných letů vůbec nepodívala. Situace se změnila až v prvních květnových dnech, kdy se Rudá armáda začala sbírat od Berlína a připravovala se zaútočit na protektorát. K hlavnímu tlaku na něj došlo ze severu 6. až 7. května a jeho obyvatelé byli ušetřeni bombardování zřejmě jen proto, že v prvních květnových dnech bylo mizerné počasí a vzlétnout nemohla ani jedna bojující strana. Vyčasilo se až 8. května, a tak 2. letecká armáda okamžitě zaútočila na severní a částečně také na východní a střední Čechy. Z jihovýchodu z letišť na rakousko­slovenském pomezí zaútočila také 5. letecká armáda hlavně na střední Moravu a Vysočinu.

- O amerických náletech se tvrdí, že jejich cílem bylo vyřadit skladiště pohonných hmot a hlavně velké české zbrojovky, které vlastně už jako jediné chrlily zbraně pro wehrmacht. Čím byly motivované sovětské letecké útoky?

Na to není možné stručně odpovědět, protože situace se rychle měnila a s ní se měnily i záměry a rozkazy. První jednotky Rudé armády pronikly na sever Čech 8. května a letectvo jim ten den přes Krušné a Lužické hory vlastně čistilo cestu. Na tuto přímou podporu útočících vojsk byly nasazeny především Iljušiny Il­2, tzv. šturmoviky. Toho dne útočily především v oblasti Děčína, Žandova, České Lípy, Chlumce u Děčína a na dalších místech. Další proud bitevních letounů klestil cestu Krušnými horami přes Cínovec a další horské průsmyky. Ten den byly bombardovány i dopravní uzly a soustředění německých vojsk hlouběji v týlu. Přitom došlo k některým tragickým omylům, kdy byly bombardovány i vlastní jednotky, které už pronikly do protektorátu.

- Máte zřejmě na mysli případ obce Hrotovice na Vysočině, o kterém vznikl před několika lety i filmový dokument. Místní úřady uvádějí, že tam toho dne v poledne zahynulo při oslavách osvobození 114 obyvatel spolu s 36 vojáky Rudé armády.

K této tragédii došlo zřejmě proto, že ještě před vstupem Rudé armády do obce zahynul při nějaké přestřelce spojovací důstojník, který už nestačil oznámit velení, že jeho jednotka vstoupila do obce. Právě při vítání osvoboditelů nalétl nad náměstí podle popisu účastníků shromáždění šturmovik a shodil do davu bombu, která způsobila tragédii. Přestože to všichni viděli, i tato akce byla po letech připsána na konto německého dělostřelectva.

- Jak jste se nedávno shodl v televizním pořadu Historie. cs s vojenským historikem Jiřím Rajlichem, ještě daleko víc sovětským bomb dopadlo na česká města v první mírový den 9. května. Proč?

V tomto případě už nešlo o podporu postupujících jednotek jako předchozího dne, ale o demonstraci síly. Mohutné bombardování dopravních tepen a uzlů mělo zastavit prchající Němce a znemožnit jim útěk do amerického zajetí.

- Máte pro toto tvrzení nějaký důkaz?

Kromě už zmíněných pamětí sovětských velitelů, kteří citují maršála Koněva, jak někde u Drážďan vystoupil uprostřed banketu a se slovy: "Němci nám utíkají, to nemůžeme dovolit, my jsme zvítězili, jsou to naši zajatci," poslal do vzduchu skoro všechny piloty. Jejich vzpomínky potvrzují i operační hlášení právě 2. letecké armády uložené v ruských archivech, jejichž kopie jsem získal od jednoho ruského historika. Vypisuje se v nich, kde všude bombardovali a u jednoho je připsané i zdůvodnění útoků tím, že Němci nedodržovali kapitulační ujednání. Podle uzavřených dohod měly po první minutě dne 9. května jejich jednotky zůstat na místě, kde se nacházejí. To se nestalo, a tak maršálové vydali leteckým armádám příslušné rozkazy.

- Jak jejich provedení v praxi vypadalo?

Nejtěžší nálety 9. května uskutečnila 2. letecká armáda především bombardéry Petljakov Pe­2. Jak vyplývá z jejích operačních hlášení, z jejích základen ten den startovalo 690 letadel, která provedla 1 320 bojových vzletů, to znamená, že některé letouny vzlétly dvakrát i třikrát za den. Nejvíc bombardovanými místy byla sídla v severních Čechách jako Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk, Dubá, okolí České Lípy, Zahrádky. Velký počet obětí měli v Roudnici a také v Mělníku, nejvíc se ale hovoří o náletu na Mladou Boleslav – tam bylo prokazatelných 135 obětí, s tím že někteří autoři jich uvádějí až 500.

- A co 5. letecká armáda, která útočila z jihovýchodu?

Ta nebyla tak silná, její 218. bombardovací divize byla vyzbrojena americkými bombardéry Douglas A20 Boston. Přesto i 5. letecká armáda poslala do vzduchu 244 letadel, která podnikla 544 bojových vzletů, přičemž právě bombardéry A20 Boston jich provedly 118.

- Co bylo cílem v tomto případě?

Především velké křižovatky na Vysočině na trase mezi Brnem a Prahou. Ze zachovalých hlášení lze operaci velmi přesně sledovat. Podle rozpisu, který se zachoval, 18 letadel toho dne v doprovodu 14 stíhaček bombardovalo Křižanov, dalších 9 letadel bombardovalo Velkou Bíteš, 26 bombardérů Velké Meziříčí. Nejvíc ztrát zaznamenal Ždírec nad Doubravou a sousední Krucemburk. V každém z těchto míst zahynulo na 50 lidí. Na tyto dvě malé lokality dokonce směřovaly tři vlny náletů. První vlna ve 12,42 – 18 bombardérů A20 Boston, druhá ve 12,50 – 18 letounů A20 Boston, třetí v 13,05 až 13,06 – 27 bombardérů stejného typu, takže jen tady útočilo dohromady 63 letadel. Dále letci útočili na Nové Město, Chotěboř, Německý Brod – dnes Havlíčkův Brod, Velkou Bíteš, Přibyslav, Bohdalov, Náměšť nad Oslavou, Krounu, Hlinsko, Znojmo, Jihlavu, Žďár nad Sázavou...

- Uvádí se, že celkem při bombardování 8. a 9. května zahynulo 1 300 lidí. Jak dalece můžeme tomuto číslu věřit?

Dospěl k němu na základě zatím dostupných dokumentů badatel Filip Vojtášek. Osobně si myslím, že konečné číslo bude ještě vyšší, stále chybí hodně údajů hlavně ze Sudet, přičemž Liberecko a Českolipsko byly 9. května bombardovány velmi silně.

- V čem je problém?

Velkým zdrojem pro pátrání jsou zprávy z obecních a městských kronik, z četnických knih a dalších fondů. Tyto zdroje na vysídlených územích většinou chybějí, a tak je třeba se obracet na domovské spolky vysídlenců v Německu, z nichž občas nějaká memoárová literatura vypadne. O bombardování Mimoně 8. května třeba zanechal velmi podrobnou zprávu vysídlený kronikář. Obecně je problém i v tom, že za války se v protektorátu kroniky nesměly vést a v květnových dnech roku 1945 se četnické záznamy také nevedly, protože byly jiné starosti. Dopisovaly se potom zpětně, takže se musíme potýkat s řadou nepřesností a chyb.

- Jaký byl efekt těchto náletů, podařilo se díky nim zastavit útěk německých jednotek k Američanům?

Jak dnes víme, 9. května nebylo na našem území už ani jedno provozuschopné německé letadlo. Poslední letouny, včetně moderních proudových Messerschmittů Me 262 Schwalbe, ze základny v Žatci odletěly už 8. května na letiště za americkými liniemi. Stroje, pro které neměli palivo, Němci rozmlátili nebo rozřezali. Sovětští stíhači nahlásili sice za 9. květen nad protektorátem ještě tři sestřely, jak se ale později ukázalo, ve všech případech šlo o americká průzkumná letadla, z nichž jedno sestřelil gardový kapitán Pšeničnikov přímo nad ruzyňským letištěm. Z tohoto hlediska tedy bombardování nepřineslo nic. Také většina německých vojáků už byla odzbrojená a často také zajatá českými povstalci. Určitý spíše psychologický efekt měly tyto nálety snad jen v Roudnici nad Labem, před kterou stály silné ozbrojené oddíly a chtěly projít městem, což jim povstalci nechtěli dovolit. Hrozilo krveprolití, hned po náletu se ale Němci vzdali.

- Jak celkově hodnotíte tuhle poslední válečnou leteckou operaci nad českým územím?

Osmého května byla ještě válka a letecké útoky – i když někdy s tragickými dopady na civilní obyvatelstvo – byly její součástí. Ale 9. května byl už mír, a tak masivní nálety provedené tohoto dne nemohu hodnotit jinak než jako tragický omyl, který není ospravedlnitelný ani tím, že to byla německá vojska, která porušila podmínky příměří. Sovětští maršálové si ovšem chybu nikdy nepřiznali. Zajatci jim utíkali a z hlediska jejich mentality pro ně byla prestižní otázka za každou cenu je zastavit, aby mohli naplno vychutnat své vítězství. Jestliže z vojenského hlediska měli na takový postup určité morální právo, pak z politického šlo jednoznačně o fatální chybu. Ukazuje na ni i to, že se s bombardováním civilního obyvatelstva v první mírový den nikdy nedokázala přijatelně vyrovnat ani komunistická propaganda, které nezbylo nic jiného než se snažit připsat oběti těchto útoků Němcům.

---

Spisovatel a publicista Michal Plavec (*1973) pracuje jako kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze. Je autorem či spoluautorem několika knih literatury faktu, které se zabývají obdobím protektorátu a leteckými operacemi za druhé světové války zejména ve středních Čechách a v Praze. Jmenujme např. tituly Poslední rok války na Nymbursku (2005), Praha v plamenech (2008) či Bomby pod Řípem (2008). Nyní chystá knihu o letecké válce nad východními Čechami a vyjít by brzy měla i jeho kniha o posledních sovětských náletech na česká města 9. května 1945.

Foto: Plukovník Fjodor Ivanovič Dobyš, velitel 1. gardové bombardovací letecké divize, před bombardérem Petljakov Pe­2. Letouny této divize bombardovaly 9. května 1945 Roudnici nad Labem, Litoměřice, Dubou, Úštěk a okolí Zahrádek na Českolipsku.

FOTO: ARCHIV M. PLAVCE

Foto: Náměstí v Roudnici nad Labem po náletu 9. května 1945.

FOTO: ARCHIV M. PLAVCE

Foto: První strana operačního hlášení sovětské 2. letecké armády z 9. května 1945.

FOTO: M. PLAVEC

Foto: Douglas A­20 Boston

Foto: Petljakov Pe­2

Foto: Iljušin IL­2 Šturmovik

ISA 2008 Intranet Export, verze 7. 8. 2008
(řazeno dle data vydání článku)